Měšťanský dům

Dům má cenné interiéry, konstrukce (klenby v přízemí i v patře), prvky (dveře včetně kování). Významný urbanistický prvek ve městě, spolu s domem čp. 205.

Dům vlastnil roku 1654 krejčí Jan Chlup, v letech 1677 – 1693 truhlář Jiří Chlup, po něm vdova Chlupová v letech 1699 - 1715, roku 1721 truhlář Martin Chlup, v letech 1729 – 1764 Jakub, syn Jiřího Chlupa, narozený roku 1692, „v špatném prostorném domě“. V letech 1766 – 1777 vlastnil dům rychtář Vojtěch Chlup s manželkou Karolinou. Zemřel roku 1784 ve věku 56 let. V letech 1784 – 87 a 1797 je zde doložena Karolina Chlupová z čp. 207, roku 1797 Podivín Šťastný. Antonín Kunet, ženich Joany, dcery Anny a Podivína Šťastného, zajištěný dědic domu a obchodu po smrti rodičů své ženy roku 1803 (1813). Roku 1817 zemřela Anna Šťastná a téhož roku získává dům za 11 000 zl. František Winkler z Jindřichova Hradce. Roku 1829 koupil dům Bartoloměj Vaněček z Scherdingu za 2000 zl.cm. Roku 1833 vlastnil dům kupec Josef Pietschmann narozený roku 1801 s manželkou Annou rozenou Winklerovou až do své smrti roku 1875. Pak v letech 1875 – 1879 vdova Anna Pietschmanová, 1879 – 89 vlastnili dům Václav Loula s Aloisií, 1889 – 94 budějovická městská spořitelna, 1894 – 1901 Jindřich Pavlíček s Růženou a pak v letech 1901 – 10 s druhou manželkou Hedvikou a od roku 1910 Jakub Havlů s manželkou Jindřiškou. Členění průčelí raně klasicistní z doby kolem roku 1800, zčásti odstraněné, štukové. Hloubkový trojtrakt s průjezdem na pravé straně v celém rozsahu mimo zadní části levého traktu zaklenut renesančními valenými klenbami s výsečemi. Vlevo od průjezdu vzadu velkoryse řešené dvouramenné schodiště vřetenové. Hlavní budova renesančního původu snad i včetně loubí. Ve dvoře zadní stavení půdorysu L zaklenuté v hloubkovém úseku plackami. Zadní průčelí s lichoběžníkovým pološtítem. Původ klasicistní drobného měřítka své hmoty vzhledem k hlavní budově, jejíž zadní průčelí je stroze nečleněné. Dle sdělení majitele byla v roce 1942 položena v průjezdu dlažba z žulových kostek a provedena kanalizace ve dvoře. V roce 1948 byl dům zestátněn, až do roku 1954 bývalý majitelé bydleli v domě a neplatili nájem. V roce 1962 byli bývalí majitelé vystěhováni. Vlastníkem domu byl OPBH Č. Budějovice, později PBH Týn nad Vltavou. V roce 1969 byla provedena generální oprava – v domě zřízeno 5 bytových jednotek. Místo původní střešní krytiny bobrovky byly položeny „univerzálky“. V roce 1991 byl dům vrácen původním majitelům. Objekt ve dvoře půdorysného tvaru písmene L sloužil v letech 1921 až 1965 jako sodovkárna. Dle sdělení současného majitele to byla první sodovkárna v jižních Čechách, která začala užívat korunkových uzávěrů (ve čtyřicátých letech 20. století). Historické využití místností bylo: S1 sklad lahví, S2 myčka, S3 sycení CO2, S3 a S4 plnící linka (původně jedna místnost), S5 kontrola, S6 expedice.

Patrový trojtraktový dům se nachází na pravém břehu řeky Vltavy východně od centra města. K domu náleží dvůr, hospodářský objekt půdorysu L. Společně se sousedním domem čp. 205 vytváří urbanistický celek zcela výjimečný v dané lokalitě.

Památková ochrana se vztahuje na celý areál. Tato stavba tak plně odpovídá pojetí kulturní památky podle zákona č. 20/1987 Sb. § 2, o státní památkové péči. Dům čp. 206 společně se sousedním domem č.p. 205 je významný architektonicko urbanistický celek v této lokalitě. Zachované klenuté podloubí patří k jedněm z mála podobných dochovaných konstrukcí v rámci historického jádra. Velice hodnotné jsou především křížové hřebínkové klenby v přízemí i patře ve východní části. V zadní části dvora se zachoval objekt bývalé sodovkárny s plackovými klenbami, který dokládá vývoj potravinářského průmyslu v první polovině 20. století.