Kanoistika a vodní sporty

Mezi významné fenomény na Vltavotýnsku, spojené s řekou Vltavou, náleží i vodní sporty a závodní kanoistika. Řeka Vltava byla od nepaměti živou tepnou, kterou brázdily malé i velké lodě a loďky. Místní loďařské firmy vyráběly pramice, šífy, lodě, prámy, hausbóty, maňasy a jiné lodě různých velikostí. Právě pramičky a maňasy, které byly hojně využívány pro vodáckou turistiku, měly poměrně blízko ke kanoistice. Rozvoj vodní turistiky a pořádání kratších výletů s tábořením byly jedním ze základů vodních sportů v Týně. Dalším podstatným činitelem, který měl významný podíl na vzniku závodní činnosti v Týně, byly slavné závody České Budějovice – Praha. První takový závod se konal již v srpnu roku 1922. V druhé polovině 30. let se v Týně odehrály první kanoistické závody. V letech 1937 a 1938 se konaly dva ročníky těchto závodů, pořádané v rámci Všesportovních dnů, ve kterých se kromě kanoistiky soutěžilo i v jiných sportovních disciplínách. Hned po skončení 2. světové války založil Leopold Sekera v Týně Junácké středisko, jehož součástí byl od roku 1946 oddíl vodních skautů. Ti provozovali vodní turistiku a táboření. Samotný kanoistický oddíl byl v Týně založen roku 1949 při místním Sokole. U jeho zrodu stála skupina mladých mužů, spojených s místní sokolskou organizací, Junákem a trampingem. V září téhož roku uspořádali Propagační závod kánoí a kajaků, který se těšil velkému zájmu místních občanů. Jednou z priorit nově založeného oddílu bylo zajištění loděnice. V roce 1950 se pro tyto účely podařilo získat bývalou farní stodolu na pravém břehu Vltavy, která po nákladné rekonstrukci a úpravách byla slavnostně otevřena roku 1953. Tato nová loděnice týnských kanoistů byla pojmenována Felixova, podle legendy československé kanoistky, Josefa Brzáka-Felixe. V průběhu 50. let 20. století, kdy došlo k velké reorganizaci tehdejší československé tělovýchovy, byl oddíl týnských kanoistů činný pod hlavičkou TJ Jiskra. Počátkem 60. let 20. století zasáhla oddíl citelná ztráta. V důsledku rozsáhlých demolic vltavotýnské zástavby na březích Vltavy, spojených s výstavbou vodního díla Orlík, přišli týnští kanoisté o loděnici. Ta byla v rámci těchto demolic zbourána. Po úporném vyjednávání se nakonec podařilo prosadit výstavbu zcela nové loděnice na levém břehu Vltavy na Malé Straně. Ta se, spolu s okolním pozemkem, včetně dvou přilehlých ubytoven, stala novým centrem kanoistického sportu ve městě. Koncem 80. let 20. století se díky úpravě břehů řeky podařilo vytvořit na Vltavotýnsku trať vhodnou pro mezinárodní závody. Navíc stálost vodní plochy, zajištěná vodními díly Hněvkovice a Kořensko, umožnila využívat řeku Vltavu v Týně i pro další disciplínu – kanoistický maraton.

Během několika desetiletí si místní kanoistický oddíl, díky výrazným sportovním úspěchům svých odchovanců a pravidelnému pořádání závodů, vybudoval velmi dobré renomé v celostátním a později i mezinárodním kontextu. V září roku 1997 se v Týně konalo Mistrovství ČR v rychlostní kanoistice. V červenci 1998 se zde konal, za účasti závodníků ze 17 států, Světový pohár v kanoistickém maratonu. Úspěch byl tak velký, že následující rok hostilo město Týn tento závod opětovně. Dalším milníkem mělo být pořádání Mistrovství světa v kanoistickém maratónu v Týně, naplánované na srpen roku 2002. Bohužel katastrofální povodně, které v srpnu 2002 zasáhly velkou část českého území včetně Vltavotýnska, tento sportovní svátek překazily. Mistrovství světa v kanoistickém maratonu se nakonec podařilo o několik let později v Týně přece jen uskutečnit, odehrálo se v září roku 2008 za účasti stovek závodníků ze 35 států. Kanoistický klub Jiskra Týn nad Vltavou se tak definitivně zařadil mezi známá jména světové kanoistiky.

Text i fotografie jsou použity z knihy Václava Šíleného, Rudolfa Kosteleckého a Miroslava Huberta: Stavba dřevěných nákladních lodí v loděnici Jan Šílený v Týně nad Vltavou, vydané MCKV a městem Týn nad Vltavou v r. 2013