Loděnice Šílených

Jako jedna z mála firem v Týně nad Vltavou dosáhla díky kvalitě svých výrobků uznání u nás, a i za hranicemi země.

Zakladatel loděnice Jan Šílený se narodil 12. července 1862 v Buzkově, dnes už neexistující osadě na břehu Vltavy asi 3 km po proudu od Purkarce k Týnu nad Vltavou. Dům, ve kterém se narodil, byla známá plavecká hospoda. Vltava mezi Purkarcem a Týnem nad Vltavou byla jednou z nejvýznamnějších vorařských oblastí u nás. A proto se mladý Jan už od malička potkával s voraři, plavci a lodníky, kteří splavovali dřevo a zboží z jihu Čech do Prahy. Stejně jako jeho otec, i on se vyučil tesařem. Svoje dovednosti a práci se dřevem pak plně zúročil v profesi, která proslavila jeho i jeho syny, ve stavění lodí. Loďařskému řemeslu se naučil Jan od svého otce Františka Šíleného, který se živil jako tesař a příležitostný stavitel lodí na Vltavě. Jan stavěl lodě s ním a nějaký čas také u Dolejšů ve Zvíroticích. Koncem 80. let se vrátil do Týna nad Vltavou a nastoupil jako pracovník a loďmistr do zdejší loděnice Josefa Knihy. Josef Kniha umírá hodně mlád a po jeho smrti v roce 1891 se stává Jan Šílený nejen jeho nástupcem, ale i zakladatelem nové loďařské firmy. V roce 1889 skončilo Stavební podnikatelství Lanna se stavbou lodí v bývalé solnici na Malé Straně, a tak si Jan Šílený solnici nejprve pronajímá a v roce 1892 ji od města kupuje a přenáší do ní svoji rodinnou firmu. Firma nesla nejdříve název „Loděnice Jan Šílený, stavitel lodí“, jenž se však změnil po první světové válce a po osamostatnění Československa na „První česká loděnice Jan Šílený a synové“.

Firma Šílených dosáhla ve svém oboru pozoruhodných výsledků. Budovu staré solnice dokázal Jan Šílený plně využít pro produkci své firmy a pro podnikání. Přízemí bylo zčásti zaplněno výrobou menších plavidel a zčásti sloužilo jako sklad dříví a fošen pro stavbu velkých lodí. Také první patro sloužilo zčásti jako sklad a zbývající prostory pronajímal. Pozemky kolem solnice odkoupil nebo pronajal a upravil na staveniště nazývané „plac“, na němž byly stavěny velké dřevěné nákladní lodě. Celý stavební „plac“ sahal až k dnešnímu „Novému mostu“.

Jan Šílený byl také velmi činným občanem města Týna nad Vltavou, o čemž svědčí to, že se 37 let podílel na činnosti radnice. Jan Šílený umírá 18. října 1934. Po jeho smrti se stala majitelkou loděnice jeho žena Anna Šílená (narozena 1877) a jejich synové Jan, Václav a Jiří se stávají společníky firmy. Všichni tři, jak udává smlouva společníků, měli na starosti samotnou stavbu lodí, vedení obchodních knih, kontakt se zákazníky počínaje obstaráváním zakázek, vedení korespondence a firemní pokladny.

„První česká loděnice Jan Šílený a synové“ produkovala všechny typy lodí bez vlastního pohonu, které byly pro tehdejší provoz na Vltavě a Labi potřebné, jako nákladní vlečné čluny, velké šífy, kýlové lodě, menší šenáky, pískařské pontony a převozní prámy. Produkci doplňovaly různé typy rybářských pramic a zábavných loděk, šinágle, hausbóty, čejky, joly s plachtou, kánoe, vojenské ženijní loďky, kotevní lodě a pontony, dokonce i plovoucí přístavní můstky potřebné pro lodní přepravu osob. Nezůstalo jen u tradičních dřevěných lodí. Už v roce 1937 byla vyrobena a spuštěna na vodu první celoželezná loď (nazvaná ponton). Lodě se vyráběly na objednávku. Objednávka někdy přímo předepisovala, jaký má být použit materiál a jakých rozměrů a parametrů má loď být, a dokonce byl k ní přiložen nákres. Někteří zákazníci však napsali jen na co má být loď použita nebo k čemu má sloužit a kompletní návrh nechali na výrobci samém. Firma Šílený si nákresy lodí a rozpočty dělala sama.

Výroba celé lodi byla zpočátku výhradně ruční prací. Určitá mechanizace byla zavedena až později. Věřilo se, že ručně opracované a zpracovávané dřevo má delší trvanlivost a lépe odolává stárnoucím procesům vlivem houby a hniloby. Dřevo se kupovalo hlavně ve schwarzenberských lesích na Hluboké a v Purkarci a na Šumavě.

Loděnice Šílených byla znárodněna v roce 1949 a dopisem z 7. září 1950 přešla pod národní správu ČKD – závod Loděnice Praha. Výroba pod značkou Šílený přetrvávala až do 31. prosince 1950, kdy národní správa nad loděnicí Šílených končí. Firma je likvidovaná a zaměstnanci jsou včleněni do nového národního podniku České loděnice Praha-Libeň. Od dosavadní firmy „Jan Šílený a synové (v národní správě)“ převzaly České loděnice n. p. veškerý materiál, zásoby a kmenové jmění. Z bývalého vedení firmy dostává výpověď jako první dne 22. února 1951 Václav Šílený. Proti jeho pokračování v novém podniku se postavili tehdy nejen všichni noví vedoucí, ale i všichni řadoví zaměstnanci včetně těch, kteří pracovali dříve u rodiny Šílených. Není to nic nepochopitelného, neboť Václav Šílený asi nejvíce vystupoval proti současnému režimu a mnoho lidí se tehdy bálo projevit svůj názor a přijít tak o zaměstnání. Vystřídal pak mnoho pracovních míst a totalitní režim mu ztěžoval život až do jeho brzké smrti v roce 1958. Jan Šílený ml. dostal výpověď asi půl roku po Václavovi. I on byl nucen si hledat nové zaměstnání, a i na něj byl vyvíjen tlak tehdejšího režimu. Umírá v roce 1980. Jiří Šílený jako jediný mohl zůstat v n. p. České loděnice, ale jen do 19. 5. 1953, kdy také on dostal výpověď a z loděnice odešel. Za jeho období je loděnice přemístěna z budovy solnice na náhradní místo na Malé straně, kde v budoucnu pobývala firma Hikor. V tomto nyní pobočním závodě n. p. České loděnice byla zavedena výroba dřevěných útočných člunů a pontonů pro armádu, různých loděk a sportovních člunů (je známa zakázka výletního motorového člunu pro prezidenta A. Novotného v roce 1963) a záchranných člunů pro plovoucí bagry, vyráběné pro tehdejší SSSR v mateřském závodě v Praze-Libni.

Dne 7. srpna 1954 zabral stát rodině Šílených prázdnou budovu solnice pro místní zemědělské družstvo, které v ní zřídilo sklad obilí. České loděnice n. p. byly činné v Týně do 70. let minulého století, kdy byl tento jejich poboční závod definitivně zrušen.                                                                                                         

V dnešním Týně nad Vltavou se lodě již dávno nestaví, zajímavé památky na tuto výrobu si však můžete prohlédnout v místním muzeu, kde jsou modely lodí, které se v loděnici Šílených stavěly a které rodina Šílených kdysi muzeu věnovala.

(Text je citací z knihy Václava Šíleného, Rudolfa Kosteleckého a Miroslava Huberta: Stavba dřevěných nákladních lodí v loděnici Jan Šílený v Týně nad Vltavou, vydané MCKV a městem Týn nad Vltavou v r. 2013)