Vltavské jezy a mlýny

Od šumavských pramenů až k soutoku s Labem měří 430 km. Už od pravěku byla dárkyní života. Poskytovala obživu v podobě rybolovu, zavlažovala zemědělskou půdu, sloužila k dopravě, pohonu mlýnů, pil, později i elektráren a dalších zařízení využívajících její sílu. Pralo se v ní prádlo, byla zdrojem zábavy i dějištěm vodáckého sportu, na jejích březích vznikaly říční plovárny a lázně.

Doprava

Vodní doprava je nejstarším druhem dopravy. Vodní cesty v České republice jsou ve srovnání se sousedními státy poměrně krátké, celková splavná délka je něco málo přes 300 kilometrů a probíhá zejména na Vltavě a Labi. Voda byla využívána k dopravě již od pravěku, k jejímu rozvoji, cíleném na splavňování řek, pak odchází od období středověku. Konkrétně u Vltavy máme doloženy historicky první úpravy pro plavbu z r. 1366, kdy Karel IV. stanovil povinnost propustí (slangově šlajsna – z německého Schleuse - zámek) u každého jezu, jejich šířka musela být minimálně 20 loktů (loket = 59,3 cm).

Mlýny

Historie vodních mlýnů sahá až do období středověku, mlýny využívaly technologické zařízení poháněné mlýnským kolem k mletí obilí. Zrno se zde čistilo, loupalo, rozemílalo a třídilo. V druhé polovině 19. století se ve mlýnech začaly pro pohon využívat turbíny. Přímo v  Týně nad Vltavou byly původně čtyři mlýny, vybudované za vlády biskupa Tobiáše z Bechyně koncem 70. let 13. století. Mlýny dnes již neexistují, byly demolovány v 2. polovině 20. století při napouštění přehradní nádrže Orlík, která svým vzdutím zasáhla až do města.

Na pravém břehu Vltavy se nacházely tři mlýny. První z nich nedaleko dnešního silničního mostu, v místech parkoviště pod kostelem, tzv. Panský mlýn. Mlýn byl velice rozsáhlý, měl osm složení, fungovala zde také valcha a pila („mlecí složení“ je strojní zařízení s vlastním pohonem, sestávající z mlýnské hranice, pohonu s převodem, mlecího zařízení a prosévání). Od r. 1891, za mlynáře Rybičky, vyráběl mlýn také elektřinu. Mlýn byl demolován r. 1962. Druhý mlýn, tzv. Hejhovský, ležel pod železným mostem, měl čtyři složení. Od r. 1894 zde fungovala také vodní elektrárna. Mlýn byl demolován r. 1960. Třetí mlýn na pravém břehu, nazývaný Belhovský, byl nejníže položeným mlýnem po proudu Vltavy. V první polovině 20. století zde byla umístěna továrna na soustružené dřevěné hračky. Mlýn byl demolován rovněž r. 1960.

Na levém břehu Vltavy ležel jediný mlýn tzv. Radenovský, podle prvního doloženého mlynáře z r. 1378, Radena. Mlýn měl tři složení. Tento mlýn byl posledním, který podlehl demolici v závislosti na úpravách říčního koryta. Jeho činnost byla zastavena 31. prosince 1962 a budovy s výjimkou pily a turbíny začaly být následně využívány jako sklady velkoobchodu. V roce 1990 došlo díky stavbě vodní nádrže Kořensko, sloužící potřebám Jaderné elektrárny Temelín, k dalšímu vzdutí vltavské hladiny. Budovy tohoto posledního dosud stojícího týnského mlýna zmizely ze světa.